Autor je debil

IN MEMORIAM

logo stylet.jpg

Vítejte

Historie skupiny STYLET

tak, jak si ji pamatuje jeden zakládajících členů a basista první sestavy

            KAPITOLA 1)  - PRAVĚK

              Ohlédneme-li se za událostmi, jež předcházely vzniku kapely STYLET, a se vznikem tohoto tělesa více či méně souvisely, nelze začít jinde než na ZŠ (tehdy ZDŠ) na Zeyerově ulici v Olomouci. Píše se rok 1979 a zde se ve třídě 4.A setkávají 3 členové pozdější zakládající sestavy kapely: Pavel Andree, Radek Hošek (jenž právě čerstvě obdržel ve zdejším tábornickém oddíle přezdívku "Seržant" - tato se ho už bude následně držet až do žhavé současnosti), a Marek (později přezdívaný "Mařa") Němec.  Společná školní docházka trvá pouze 1 rok, následně Mařa přestupuje na fotbalovou  školu.  Za zmínku stojí, že stejnou školu navštěvuje o 2 roky níže Martin Toman (později přezdívaný "Pavouk"). Tento do našeho příběhu vstoupí posléze, výše zmíněná trojice o něm zatím neví. 

             Na "Zeyerce"  bylo veselo, do třídy  "A" v letech 1976-1983 chodilo několik jedinců, kteří na toto období vzpomínají do dneška jako na obzvlášť veselé období života. A k veselému život patří muzika , a začalo se hrát na španělky. Společně se spolužákem  Milanem Hrabalem jsme tehdy hrávali tehdejší klasiky od Olympiků, Katapultů a nějaké trampírny.

             Základka v roce 1983 skončila, všichni jsme se rozutekli na střední školy. A někdy kolem roku 1986  se začala znovu při různých sešlostech potkávat ona trojice ze Zeyerky. V centru zájmu již nebyly Olympici a Katapulti, ale kapely, jejichž hudba k nám pronikala přes železnou oponu. Byly to kapely tvrdšího ražení - jednak reprezentanti "nové vlny britského heavy metalu" (oficiální historický název pro skupiny začínající počátkem 80. let ve Velké Británii) - Judas Priest, Iron Maiden, Saxon atd... ., dále kapely z tehdejšího západního  Německa (NSR) - Accept, Scorpions, no a také kapely podobného stylu z USA - Manowar, později též Metallica.

            Pod dojmem z poslechu těchto těles vzniká idea založit kapelu, tato je korunována vznikem  3 nahrávek skladeb od skupiny ACCEPT. Tyto nahrávky vznikly v jednom vybydleném domě v Olomouci u nádraží na ul. Jeremenkova asi v roce 1986 ve složení: Pavel Andree - španělka nahrazující elektrickou kytaru, Marek Němec - 2 přechody od bicích sloužící jako bicí, Radek Hošek - pokus o zpěv imitující Udo Dirkschneidera. Nahráto na kazetu na kazetovém magnetofonu. Nahrávka je v pozdějších letech zdrojem mnohého veselí, v tuto chvíli už asi neexistuje a ztratila se někde ve víru času.

           V létě 1986 o prázdninách probíhají v bytě u rodičů Pavla Andreeho veselé pivní večírky, na nichž jsou pouštěny naše oblíbené kapely a my na ně paříme se španělkama a se smetáky imitujícími elektrické kytary.

KAPITOLA 2) - ROKY 1987 - 1989, VZNIK KAPELY, PRVNÍ VYSTOUPENÍ

                        Píše se léto roku 1987 a v tento čas se začíná psát  již skutečná oficiální historie skupiny STYLET. O prázdninách jsme si všichni 3 pořídili elektrické nástroje, opět u Pavla jsme to pozapojovali do elektriky přes zesilovač a reproduktory jeho páskového magnetofonu, no a tak to začlo. Začali jsme se sehrávat na skladbách výše uvedených skupin (hlavně kapel Accept, Iron Maiden a Metallica).

            Zde je tedy zakládající tříčlenná sestava STYLETu:   Pavel Andree - sólová kytara, Radek Hošek - basa, Marek Němec - doprovodná kytara. Takto prošly prázdniny, a nastal podzim.

           Zde je nutno zmínit jednu zcela zásadní okolnost, jež na vznik STYLETu měla vliv: jde o nekonečnou trpělivost rodičů Pavla Andreeho, kteří nám umožnili si v jejich bytě zřídit první zkušebnu. Podzimní zkoušky roku 1987 probíhaly tak, že vždy v sobotu nebo v neděli po obědě jsme  s Mařou zazvonili u Andreů, Pavel nám otevřel, my jsme se nasáčkovali do bytu, zapojili jsme si kytary do našich tehdy již pořízených komb, a zkoušeli jsme.  Rachot to byl náramný!

             Takto probíhal podzim roku 1987, a samozřejmě se začalo řešit, co dál. Rockové hudební těleso přece tvoří i bubeník a zpěvák! Nějak jsme dostali tip na jednoho bubeníka, a tím byl již v prvním odstavci první kapitoly zmíněný Martin Toman. Tomuto jsme brzy po seznámení přidělili pro jeho charakteristickou postavu přezdívku „Pavouk".

              Bubeník by tedy byl, ale s bicími už to samozřejmě v bytě u Andreů nešlo. První historická zkouška STYLETu s bubeníkem proběhla na Nové Ulici v nějaké klubovně Domu pionýrů (v sočasnosti Dům dětí a mládeže), kde jsme si mohli zahrát na  místní aparaturu.  A byl to zážitek vskutku famózní, s bicími to hned získalo zcela jiný rozměr!  Hraní v této klubovně byla ale spíše jednorázová záležitost, musela se sehnat nějaká zkušebna. Zima se překulila do jara, a nám opět vypomohli rodiče Pavla Andreeho, kteří nám poskytli za čelem zkoušení svou chatu, nacházející se v obci Břevenec  u Šumvaldu.

            A zde nastávají vskutku  bohatýrské časy, kdy jsme v létě a na jaře rok 1988 jezdívali na tuto chatu s celou  partyjou  a  celý víkend zde pařili a u toho zkoušeli.  Jó, to byly časy! Začíná období plné veselých historek s pořádáním beček, každoročních celotýdenních letních dovolených někde na přehradě,  a spoustou jiných kratochvílí. Ale držme se hudební historie kapely STYLET.

         Bohužel, čekal nás jeden tvrdý úder. Na podzim 1988 musel narukovat Mařa na vojnu (na celé 2 roky se tehdy chodilo, z dnešního pohledu naprosto neuvěřitelná záležitost!). A s ním taky jiní kámoši, nutno zmínit našeho věrného kamaráda Jardu Cvešpra, jenž už dnes bohužel není mezi námi.  

          Na podzim roku 1988 jsme se i s aparátem a bicími přesunuli na chatu Pavoukového strejdy do Samotišek pod Kopečkem u Olomoce.  Jako náhradu za Mařu jsme našli Luďu Zatloukala, který nám připadal někdy jako zjevení z jiné planety (hrál s námi v thrasch - metalové kapele, ale oblíkaný chodil jak totální šampon). No s Luďou jsme zažili kopu srandy. Luďovi rodiče také měli oranžového žigulíka, kterého si Luďa  mohl půjčovat, a v kterém jsme absolvovali mnoho pozdějších přesunů. V této souvislosti nutno také zmínit zelený vůz  Škoda 100, jež vlastnili Pavlovi rodiče, a kteří také nezištně Pavlovi tento vůz půjčovali. Tyto 2 vozy tak tvořili  vozový park skupiny STYLET.  

          V té době jsme si také řekli, že by nebylo od věci konečně sehnat nějakého zpěváka.

            V našem oblíbeném občerstvovacím zařízení Bristol v Komenského ulici jsme odchytili jednoho potencionálního zájemce (v Olomouci  právě studoval medicinu), s kterým jsme se domluvili, že by nám zkusil do jedné naší secvičené skladby od Iron Maiden  zazpívat Bruce Dickinsona (šlo o skladbu Aces High, kterou jsme secvičili ještě  Pavla v bytě). Ale nedopadlo to moc dobře.

          Pozn. atora:  zde mi selhává paměť, už nevím kde to bylo, kde jsme se toto pokusili prezentovat na veřejnosti, a byla z toho totální fraška. 

          Pozn. Pavla A.: Seržo, bylo to v Bohuňovicích a bylo to skutečně tak strašný, že si to fakt nejde nepamatovat J.

           Po této bizarní zkušenosti jsme se ale již trefili do černého. Dostali jsme tip na nadějného zpěváka, jež ale v té době již zpíval v kapele, která už v té době úspěšně hrávala po zábavách. My jsme v té době ještě ani nevylezli ze zkušebny!  Šlo o Viktora Králíka ze skupiny Syntex. Pamatuji se, že jsem ho jel někam odchytávat. Podotýkám, že v té době ještě neexistovaly mobilní telefony. Já jsem se vydal do Slavonína vyzbrojen jeho adresou za účelem  odchytit ho v místě jeho bydliště. Nakonec jsem se dopátral až do místního bufetu, kde jsem ho konečně našel. Poznal jsem ho na první pohled, Viktora si nešlo nevšimnout (jeho legendární zelený vaťák a dlouhý vlas nešlo přehlédnout). Tak jsem mu sdělil, že s náma bude zpívat. Oni se ti Syntexi tehdá už nějak rozpadali, tak ani moc neprotestoval. 

           Bylo jaro rok 1989 a my jsme konečně byli kompletní. Znovu nastala anabáze se sháněním zkušebny. Nakonec se nám ji podařilo sehnat v kulturáku ve Velkém Týnci. Pod svá křídla nás přijal velký týnecký obroditel, p.Čechák. On se sice asi domníval, že naše hudba je o něčem jiném, než ve skutečnosti byla, ale to už je teď jedno. Dodnes mu patří náš velký dík!

           My jsme vždycky v sobotu a v neděli odpoledne o víkendu vyrazily autobusem do Týnce,a tam jsme zkoušeli. Brzo se nám podařilo secvičit repertoár (stále šlo o převzaté věci, s kterými jsme se chystali obrážet zábavy, rockové kluby v té době ještě neexistovaly a zábavy byla jediná možnost, jak tento druh muziky veřejně prezentovat).

           Psal se však stále ještě rok 1989 a zde vládli komunisti. Aby kapela mohla veřejně vystupovat, musela absolvovat tzv. "přehrávky". To byla taková komise sestavená z různejch strejců,  jejichž jedinou předností, proč byli v této komisi, bylo, že to byli kovaní soudruzi. A tito strejcové rozhodovali o tom, kdo bude nebo nebude moci veřejně vystupovat. Zde se ukázal další velký přínos Viktorův, tento už byl díky Syntexům v tomto procesu zběhlý, tudíž nám při přípravě na tyto přehrávky poskytnul nejednu užitečnou radu.

           My jsme si už konečně chtěli zahrát, termín přehrávek byl stanoven na sobotu 18.11.1989, byli jsme na řadě někdy kolem oběda jako poslední těleso toho dne. Je historickým paradoxem, že jsme se možná stali poslední kapelou v Československu, která tyto přehrávky za pomoci různých triků absolvovala (bylo to provedeno tak, že jsme vybrali 3 nejměkčí skladby - 2 ploužáky a 1 instrumentálka, těmto jsme dali 20 různých názvů, z kterých jsme sestavili playlist pro komisi). Nakonec byli s naší produkcí spokojení, a tyto přehrávky jsme udělali. Z historických souvislostí vyplývá, že tato šaškárna byla již zcela zbytečná, ale to samozřejmě nikdo nemohl tušit!

           V sobotu 25.11.1989 pak došlo k prvnímu veřejnému vystoupení naší kapely. Bylo to na sále v kulturáku ve Velkém Týnci,  předkapelu nám dělala kapela jednoho Viktorova kámoše (byl to Peťa Špelda přezdívaný Ištván). Byla to doba listopadového převratu, vládla totální euforie, v Praze na Letné se tehdy shromáždil milion lidí, a všem bylo jasné, že komunistům odzvonilo.

           A my jseme v této euforické atmosféře do lidí valili naše oblíbené Arakainy, Torry, Metallicy, snad už jsme měli i něco vlastního v té době. Paráda! Z této akce také existuje nahrávka na kazetě, předpokládám, že ji Pavel má, aspoň jsem mu ji kdysi dával.

          Den před Silvestrem  1989 jsme absolvovali ještě jeden metalový fesťák v Hlučíně u Ostravy. Pamatuji si na noční veselou jízdu ve vlaku z Ostravy v jídelním voze. Byla to jedna z mnohých veselých akcí, jež jsme spolu prožili.

           Po tomto fesťáku nás napadlo, uspořádat na jaře něco takového i v Olomouci. Výběr místa byl jasný - Velký Týnec, datum byl stanoven na sobotu 3.3.1990.  Šlo o to, udělat v tomto šibeničním termínu necelých 2 měsíců komplet vlastní repertoár. Ale autor všech skladeb a kapelník Pavel se tohoto autorsky zhostil dokonale, Viktor udělal texty, a my všichni jsme to stihli secvičit.

KAPITOLA 3) - festival ve Velkém Týnci 3.3.1990

         Festival ve Velkém Týnci, jenž proběhl dne 3.3.1990, jsme pod vlivem popřevratového kvasu nazvali Metal Moravě - Morava metalu. Část výdělku jsme plánovali poslat na konto jedné z tehdy módních moravských stran. Celá akce se náramně povedla. Autobusy se z Olomouce a přilehlého okolí dopravilo do týnecké sokolovny tak cca 300 lidí.

         Již si nepamatuju všechny skupiny, jež na akci vystoupily, ale určitě tam hrála skupina Calibos s M.Spilkou, jež před nedávnem opustil skupinu Skramasax (o této ještě bude  řeč) a založil si svou vlastní. Bylo to tehdy jedno z jejich prvních vystoupení.

         No a my jsem tehdy odehráli vystoupení, na kterém jsem vypustili samé vlastní věci v thrash-metalovém duchu.  Divákům se to líbilo, dokonce byla naše produkce natáčena na videokameru, tento záznam se dokonce dochoval a Pavel ho úspěšně digitalizuje. Na akci přijel i Mařa z vojny (už měl podepsaný na zbytek vojny civilní službu, ale zatím se to zaúřadovávalo a ještě nebyl z vojny definitivně propuštěn), ale akce se zúčastnil pouze jako divák.  Produkci jsme si náramně užili, z akce jsme si zaplatili nocleh na týneckém zámečku, kde jsme výborně zapařili, samá pozitiva! Nakonec se poslalo i 500,- Kč, co zbyly, na onu moravskou stranu. 

 

   KAPITOLA 4) - období jaro 1990 - jaro 1992 - zlatý věk první sestavy

           V tomto období nastává zlatý věk první sestavy kapely. Odehrálo se mnoho vystoupení, nikdo však tato nezapisoval, takže ucelený přehled vystoupení již nelze poskládat. Lze jen zavzpomínat na některé. Nutno připomenout, že na všech níže uvedených akcích s námi již hrál Mařa, který byl někdy na jaře  1990 konečně uvolněn z vojny, aby si zbylé měsíce a něco navíc k tomu odkroutil tzv. civilní službou (tzn. následovala jeho veselá štace s metařským vozíkem a koštětem). Luďovi patří za jeho téměř dvouletý záskok za Mařu velký dík!

           V těchto letech byla na vrcholu obliby místní (původně zábavová) kapela Skramasax se svým nezapomenutelným kapelníkem Otou Hegrem. Tato se prokousala předpřevratovými zábavovými lety a po převratu vydala svou první vinylovou desku (CD v té době ještě neexistovala).   Jejich kapelník si nás nějak oblíbil a často nás brali jako předkapelu na své akce. V předvánočním čase roku 1990 jseme s nimi absolvovali dokonce jakési miniturné s asi 4 zastávkami (Šternberk, Přerov, nějaká zábava u Přerova, S-klub v Olomouci). Zakončení mělo proběhnout v Jeseníku, ale ráno tehdy napadla kupa sněhu a nikam se nejelo.     

          Společné akce  poté pokračovaly i dále, z Prahy dokonce přijela občas i dodnes působící kapela Arakain, takže jsme jezdívali společné štace ve 3 kapelách (vystupovalo se v pořadí Stylet, Skramasax, Arakain). Byly to pěkné výlety tehdá.  Cestovalo se obrovským starým autobusem, vedle aparátu a světel na zemi a na bednách seděli muzikanti,zvukař (Radan Novák) a osvětlovači (Rosťa Chalský a Háďa) .Ty bedny PA systému byly tehdy strašně těžké, obrovské, a bylo jich moc, ne jak dnes, tak jsme se při skládání a rozkládání aparátu i pěkně zapotili, ale vždy byla po ruce spousta piva a jiného alkoholu. Nádherné časy!

        Dále proběhla obrovská letní akce (léto 1990 nebo 1991) v amfiteátru v Náměšti na Hané, což byl křest 1.LP (a také posledního) skupiny  Skramasax, také za účasti Arakainů a nás. Také si vzpomínám na nějaký fesťák v Mohelnici s noclehem v místním campu.

         Byly i nějaké festy na Ostravsku. Vzpomínám si na jeden, který se měl uskutečnit v září 1991 někde v Karviné, přijeli jsme všichni a asi hodinu jsme tam bloumali po ulicích, jelikož tehdy nebyly ještě mobily, a my neměli žádný kontakt. Nakonec jsme zjistili, že ona akce, na kterou jsme byly pozváni, proběhla již před měsícem! Viktor si to nějak špatně poznamenal. Tak jsme jeli zase zpátky (V tu dobu jsme hráli v Náměšti na křestu LP Skramasax - pozn. Viktor).

           Ale taky jsme hráli i nějaké zábavy (Horka nad Moravou, Bohuňovice, Ruda na Moravě atd…). Vždy to byly velice příjemné a veselé výlety.

           Na podzim 1991 se ve studiu v Petrovicích u Karviné nahrálo demo Pakárna v údolí tupých hlav.

           Při vzpomínání na ony časy nejde nevzpomenout také na fakt, že jsme tehdy měli i vlastní fan klub, který vedly dvě obětavé slečny Anna a Dana.

    

KAPITOLA 5) - konec první sestavy - jaro 1992

            Naše skladby, co jsme v tomto období hráli, byly ve stylu klasického thrash metalu. Posléze si však Pavel s Markem představovali jiný druh zpěvu do skladeb než doposud (resp. chtěli něco zpěvově tvrdšího, což už v podstatě nebyl zpěv, ale tzv. "blití").

            Toto vyústilo v odchod 2 členů z kapely na jaře 1992, a sice basisty, neboť jsem to již instrumentálně nezvládal a ani se mi toto hrát již nechtělo, a Viktora, který zase nechtěl "blít".

             A tak skončilo toto jedno období v historii kapely. Rozchod proběhl v přátelském duchu, já s Viktorem jsme se věnovali a věnujeme doposud jiným kapelám. Zbyla spousta vzpomínek a zážitků, byly to krásné roky.

             Na pódiu jsme se v této sestavě včetně alternujícího Ludi Zatloukala znovu sešli všichni v prosinci 1999 při akci "10 let Styletu", kde jsme si zahráli pár kousků ze starých časů.  

R.S.H. (Radovan „Seržant" Hošek)

 

  

 

STYLET

STYLET

Letní kino Olomouc
HU
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one